Zvuková izolace v bytě - jak snížit hluk od sousedů?

Sousedy opravdu slyšet nechceme

Rušivými můžeme nazvat různé druhy zvuků – od vrzání postele přes šum vody procházející potrubím, klapot podpatků na podlaze až po hlasitou reprodukovanou hudbu. Tyto „hluky“ se šíří buď vlněním vzduchem a když narazí na pevnou překážku, jemně rozvibrují i ​​její částice a část vln přes ni pronikne. Na první pohled by se mohlo zdát, že postavit těmto vlnám bariéru nemůže být těžké. Opak je však často pravdou.

Rychlokurz akustiky

Mnozí z těch, co vyrostli v panelácích, vědí o hluku své. Je pravda, že neprůzvučnost jednoplášťové stěny, např. omítka – cihlové zdivo – omítka, je určena hlavně její plošnou hmotností v kg / m2. To obecně znamená, že čím je stěna „těžší“, tím je vzduchová neprůzvučnost větší.

Pomůže tlustší zeď? Ani ne…

Architekti na panelákových stěnách rozhodně neplýtvali, ale na jejich obranu je třeba uvést, že kdyby se plošná hmotnost, a tedy i tloušťka betonových či cihlových stěn zdvojnásobila, neprůzvučnost se zvýší pouze o 6 dB za cenu nadměrného přetížení stavby. Takže cesta k odhlučnění přes zvyšování tloušťky stěn nevede.

Zbývá nám řešení přidat na stěnu vrstvu zvukové izolace. Pokud ji však aplikujeme pouze na stěnu přiléhající s vedlejším bytem, ​​vzduchem šířený zvuk od sousedů může rozvibrovat i jiné části stavby, nejen dělicí příčku. Energie se pak šíří konstrukcí a je vyslána do cílové místnosti jinou stěnou nebo stropem. Rozvibrována může být kterákoliv jiná zeď, kromě dělící příčky. Zůstávají nám tedy ještě další stěny, podlaha a strop. A to nepočítáme konstrukční a instalační otvory.Neznamená to, že zvuková izolace bytu je marná snaha, chceme jen upozornit, že je to komplexní proces.

Kde začít se zvukovou izolací bytu?

Hned na začátku bychom se měli zamyslet, zda nám překáží více náš vlastní hluk, který se rozléhá po interiéru, nebo ten od sousedů. V prvním případě odrážení zvukových vln ztlumí koberce, závěsy nebo jiné doplňky. Pokud však chceme zvýšit neprůzvučnost obvodových stěn a stropů bytu, je třeba opatřit je vrstvou, která pohlcuje různé spektrum zvukových vln. Jednou z možností je předsazení resp. zavěšení obkladu ze sádrokartonu. (3 kategorie tlumičů zvuku, produkty Rigips - suchá vnitřní výstavba)

Zvukovou ochranu docílíme dvojitým opláštěním, standardními 12,5 mm sádrokartonovými deskami. Na zabránění přenosu zvuku musí být všechny profily upevňovány na stěnu a strop podlepené těsněním. V roli zvukového izolantu nejlépe obstál materiál s vysokou schopností pohlcovat zvuk – minerální vlna. V případě podhledu by ideálně měla dosahovat tloušťku 100 mm, ale vzhledem k nízké stropy panelových bytů můžete uvažovat i o menší, minimálně 50 mm tloušťce. Ideální je kombinace minerální vlny se sádrokartonem – vlna absorbuje vyšší část zvukového spektra a tvrdší sádrokarton zas nížší zvuky.

Je důležité, aby zvuková izolace vyplňovala celou plochu konstrukce bez mezer. Pružnost a stlačitelnost skleněných vláken zajišťují dokonalé vyplnění prostoru dutiny a těsný styk sousedních desek. Izolace z minerální vlny má velmi vysokou pohltivost třídy A se součinitelem pohltivosti _qw = 0,90 – 1,00. V případě využití minerálních vláken můžeme získat i další benefity.

Ekologické výhody navíc

Kromě tepelné ochrany ze strany schodiště můžeme docílit i zdravější klima v interiéru. Na trhu najdeme produkty z ekologické skelné minerální vlny z přírodních nebo recyklovaných surovin, jejichž vlákna jsou spojena pomocí organické technologie bez formaldehydu, fenolů, akrylových pryskyřic a bez přidávání umělých barev, bělidla nebo barviv. Jsou cenově srovnatelné s klasickou minerální vlnou a ve srovnání s ní přispívají ke zvýšení kvality vzduchu.

Je třeba dodat, že zvukotěsné stěny mají skutečně rozeznatelný účinek, pouze pokud zajistíme, aby i dveře a okna osazené v nich byly také utěsněny, vyzdíme jádro, v případě rodinného domu odizolujeme všechny rozvody prostupující přes dělicí konstrukci a minimalizujeme otvory do šachty.

A co podlaha?

Samozřejmě, netřeba zapomínat ani na podlahu. Odspodu k nám sice hodně zvuků nedoléhá, ​​zato my můžeme nechtěně „dolním“ předvádět slušný dupot.

Průniku kročejového hluku do stropu pod námi zabrání zvuková izolace uložena na plovoucím betonovém potěru. Současně tlumí zvuk, který se šíří vzduchem. K dosažení požadovaného efektu musí být potěr od přilehlých svislých konstrukcí oddělen dilatačním okrajovým páskem. Přerušení všech akustických mostů (styků akusticky tvrdých materiálů) a omezení úniku kročejového hluku můžeme optimálně docílit deskami z minerálních vláken.

Polystyren není velmi dobrým zvukovým izolantem, je poměrně tvrdý a nepohlcuje zvuky tak dobře jako minerální vlna. Izolační materiály na bázi čedičových vláken, které mají dostatečnou dynamickou tuhost, dobře snášejí zatížení a zároveň díky vláknité struktuře pohlcují dopadající zvuk.