Čím a jak zateplit sokl rodinného domu?
Sokl je součástí každé stavby. Měl by být dostatečně pevný, odolný proti vodě, mrazu a působení rozpuštěných solí. Určitě taky uvítáme, pokud se snadno bude mechanicky čistit a mít dobrou tepelnou izolaci. Kvalitním zateplením nedochází k promrzání obvodových základů a částí terénů pod stavbou. Izolace snižuje tepelné ztráty a brání šíření plísní. Omezuje se také kondenzace v napojení základu na zdivo. Zateplení prodlužuje životnost základové části stavby a vlhkost neproniká do vyšších částí.
Materiály k zateplení soklu
Při zateplování soklu mnoho lidí dělá chyby. Použití běžného polystyrenu či minerální izolace není správné řešení. Tyto materiály totiž mají vysokou nasákavost. Mnohem vhodnější k zateplení soklu jsou extrudovaný nebo perimetrický druh polystyrenu. K nejlepší patří typy EPS a XPS, protože mají na svém povrchu speciální strukturu, díky které se zvyšuje přilnavost lepidla k izolantu. Mezi ně lze zařadit například Isover EPS Perimeter. Tyto izolační desky mají minimální nasákavost. Proto se hodí zejména pro konstrukce s přímým stykem s vlhkostí a vysokým zatížením.
Zateplení soklu
Zateplení základů můžeme již provést při stavbě základové desky a tímto si vytvořit z polystyrenu šalování.
Nejdříve důkladně očistíme povrch, na který lepíme izolační desky. Nezbytné je odstranit všechen prach, mastnoty a aktivní trhliny. Podklad pak napenetrujeme. K lepení se hodí jak klasická lepidla, tak PUR pěny. V případě použití lepidla, nanášíme jej nejčastěji ve tvaru obvodového věnce s několika body uprostřed desky. Někdy se rovněž lepí celoplošně.
Na asfaltové hydroizolace jsou vhodnější PUR pěny či bezrozpouštědlová asfaltová lepidla.
Hloubka zateplení by měla být kolem 80 cm pod povrchem. Pokud se jedná o jílové podloží, je nutné zajít ještě do větší hloubky. Často nám ale terén nedovolí dostat se tak hluboko, vždy se však v takovýchto případech aspoň pokusme zajít do maxima, které nám stavba dovolí.
Izolační desky není třeba nijak povrchově upravovat a v pozemní části se nijak nezakotvují. Postačí je pouze zahrnout štěrkem nebo zeminou. Můžeme je opatřit nopovou fólií a pak provést terénní úpravy kolem domu.
Izolační desky v nadzemní části můžeme ukotvit ve výšce okolo 30 cm nad povrchem, kde zpravidla končí hydroizolace. K tomu používáme hmoždinky. Upevnění provádíme pouze v místech, kde nemůže dojít k poškození hydroizolace. Zakotvujeme 6 ks na čtvereční metr. Na sokl s keramickým obkladem se nejlépe hodí výkonné šroubovací hmoždinky s ocelovým trnem, které aplikujeme přes výztužnou síťovinu.
Základní vrstva se nikterak neliší od běžného zateplování stěn. Pouze v místech s vyšším provozem se doporučuje opatřit ji zesílenou pancéřovou perlinkou nebo její zdvojení. Před lepením povrchové vrstvy provedeme penetraci, abychom dosáhli kompatibility a snížení savosti.
Použít můžeme například ušlechtilé soklové omítky nebo umělé kamenivo. Kamenný a keramický obklad má však jiné tepelně - technické vlastnosti. U takových druhů je proto nutné provedení výpočtu, protože tyto obklady jsou difúzně uzavřené, což může způsobit kondenzaci vysokého množství vlhkosti a následným poruchám.
Při návrhu je také třeba počítat s formátem, velikostmi spár, materiálem spárovací hmoty či případně navrhnout dilatační spáry. Zateplení je vhodné provést také pod vytápěnou částí stavby. Pokud tak neučiníme, vznikne tzv. tepelný most. Znamená to, že vnitřní stěna budovy je chladnější než jiná místa. Ta je pak často zdrojem kondenzace a dobře se zde také daří plísním.
Pro skutečně účinnou izolaci je nutná dostačující tloušťka použitého izolantu. Ta by měla být přinejmenším 100 - 120 mm.